Dobrovice - Dětenice

Zpět na zrušené tratě

Od cukru k železnici

     Jméno knížete Thurn Taxise je nerozlučně spjato s oblastí mezi Mladou Boleslaví, Nymburkem, Kopidlnem stejně jako řepná pole a řada cukrovarských závodů. Nebylo jich v tomto kraji zrovna málo : Dobrovice, Dymokury, kopidlno, Nymburk, Ronov, Rožďalovice, Vlkava. Některé již zanikly a spolu s nimi zmizely i desítky kilometrů úzkorozchodných polních drážek, tzv. řepařek, po kterých se dopravovaly produkty dle potřeb cukrovarů vlkavského, kopidlnského, dymokurského. To už jsme však předběhli dobu, protože těm malým železničkám předcházela stavba velkých, jež spojily párem kolejnic vesnice a města, země a národy.
      Přesto, že druhá polovina 19. století byla érou stavby železnic, stále ještě nebyl jejich význam vždy plně doceněn. A pokud stáli v čele měst a obcí lidé, kteří novému dopravnímu prostředku nepřáli, pocítily následujícící generace důsledky jejich počínání v plné síle.
      Jiný názor než radní měli podnikatelé a majitelé továren, kteří si byli dobře vědomi prospěšnosti dráhy pro své firmy. Jedním z nich byl zmíněný kníže Hugo Thurn Taxis, který vlastnil cukrovar v Dobrovici založený již roku 1831. Nemalou měrou se zasloužil o železniční podnikání v tomto řepařském kraji, neboť byl veden snahou po prosperitě svého cukrovarského závodu. Koncem 60.let 19. století se jednalo o stavbě dráhy z Nymburka do Mladé Boleslavi. Záměrem zmniňovaného šlechtice bylo co největší přiblížení železnice městu a tím i dobrovickému cukrovaru, jehož napojení na novou trať bylo bezpodmíněnečně nutné. Původní projekt však narazil na rozhodný odpor dobrovických radních, kteří ještě pod dojmy skončené války roku 1866 měli obavy z vojenských transportů. Nakonec musel do celé záležitosti vstoupit Hugo Thurn Taxis, který nabídnul pro trať své pozemky dodnes zvané Svárová. Zastupitelstvo návrh schválilo, ovšem železnice tak vedla přibližně 3 km mimo město.
      Vlastní stavba dráhy trasované terénem s nenáročnými trakčními poměry započala roku 1869 a již následující rok byl zahájen provoz ke dni 29.10.1870. Na podzim 1870 se vystavěla i nádražní budova jež nesla název Dobrovice přesto, že vzdálenost od města nebyla zrovna nejmenší. Pojmenování si však dobrovičtí prosadit dokázali.
      Ještě roku 1870 nechal majitel cukrovaru vybudovat vlastní vlečku pro dopravu cukru, řízků a řepy. Politická pochůzka komise pro stavbu dráhy z nádraží k cukrovaru se konala 25.7.1870. Provoz však byl minimální a neosvědčil se, proto je osm let později 2,98 km dlouhá koněspřežní vlečka přestavěna na vlečku lokomotivní.
      Další železniční společnosti, jejíž tratě pronikly do těchto krajů, byly České obchodní dráhy, zvané komerciálky. Dominantní postavení zde měl inženýr Jan Muzika, kterému se podařilo vybudovat síť drah v oblasti středních a východních Čech. Tratě komerciálek nebyly stavěny jako hlavní, avšak díky ucelenosti sítě a výhodným tarifním podmínkám jim měly konkurovat. Že se tento záměr nepodařilo splnit je jiná kapitola, nicméně řada na sebe navazujících lokálek slouží dodnes. 18. července 1881 započaly práce na stavbě železnice c.k. výsostných Českých obchodních drah z Bakova nad Jizerou, jenž ležel na Turnovsko-kralupsko-pražské dráze, která pak sloužila s Českou severní, do Kopidlna na trati Veleliby-Jičín. Na odbočce Kopidlno-Libáň se začalo jezdit již 19.2.1882. Za dva roky byla stavba dokončena v celé délce a 25.8.1893 slavnostně otevřen veřejné dopravě i zbývající úsek.
      Současně však byl realizován i projekt další dráhy v této oblasti.

Zahájení dopravy na trati Dětenice-Taxis Dobrovice a provoz do roku 1918

     Napojením knížecího cukrovaru v Dobrovici na trať Nymburk - Mladá Boleslav zdaleka nekončily plány Hugo Thurn Taxise v oblasti železniční dopravy. Kromě cukrovarského závodu vlastnil ve městě i pivovar, cihelnu a velkostatek, což byl dobrý dlvod k úsilí na vybudování dráhy, která by se více přiblížila městu. Příležitost se naskytla v souvislosti s tratí Bakov nad Jizerou - Kopidlno, na kterou by bylo možno napojit odbočku do Dobrovice. První komise ke stavbě dráhy se sešla 15.srpna 1882 a druhá pak o rok později před dokončením 1.července 1883. Podobně jako na jiných železničních stavbách i zde pracovali italští dělníci aa příležitost k výdělku zde našli lidé z celých Čech, především z táborska.
     Z bakovsko-kopidlnské dráhy odbočovala dobrovická trať v zastávce Rokytany. Na trati ležela nákladiště Hejkovice, Žerčice a Semčice, konečná stanice nesla název Taxis Dobrovice.
     26.8.1883 byla spolu s úsekem Libáň - Bakov nad Jizerou zahájena doprava, kterou zajiš´tovaly České obchodní dráhy na účet vlastníka. Tím byl Thurn Taxis jenž nechal na novou trať připojit i cukrovar, který tak získal již druhou vlečku a mohl odesílat a přijímat vozy z obou dobrovických nádraží.
     Soukromá dráha původně sloužila pouze nákladnímu provozu. Jezdilo se převážně jen období řepné kampaně dle potřeby, když se v některé mezilehlé stanici nacházely naložené vozy. Obyvatelstvo okolních obcí však žádalo, aby železnice sloužila i veřejné osobní dopravě. Žádosti ovšem dlouhou dobu nebyly brány na vědomí a vlaky nadále vozily jen řepu a řízky do dobrovického knížecího cukrovaru. Pro vozbu zemědělských produktů vznika v roce 1906 úzkorozchodná polní drážka, která je svážela až k nakládací rampě v Dětenicích, postavená k tomuto účelu.
     Osobní doprava byla na nátlak okolních obcí povolena roku 1903, v roce 1910 jezdily čtyři osobní vlaky denně. To však již dráha změnila majitele, neboť roku 1908 byla zestátněna a do své správy ji převzala Společnost státní dráhy ve Vídni.
     V roce 1913 se začala vyměřovat nová trať ze stanice Taxis Dobrovice přes Dobrovice a Brodce do Lysé nad Labem. Přípravné práce však přerušila válka a projekt této dráhy zůstal jen ve výkresech.
     Přestože kraj mezi Dobrovicí a Dětenicemi byl čistě český, projevoval se ve služebním styku silný vliv německý. Zvláště pak po vypuknutí první světové války, kdy bylo nutno bezpodmíněnečně poslechnout německé příkazy, jinak následovalytrsety.
     Po vzniku Československé republiky převzaly trať Československé státní dráhy.

Provoz v období první republiky a za protektorátu

     Nedlouho po vyhlášení ČSR docházely na ministerstvo železnic žádosti k propojení obou dobrovických nádraží. Byly podloženy reálnými důvody. Obyvatelstvo by získalo lepší spojení s okolními obcemi a městy čímž by se oživila osobní doprava a také v nákladní dopravě by se zrychlil oběh vozů. Tyto argumenty byly dostatečně pádné k tomu, aby se začala trsa spojovací dráhy vyměřovat. Nutno poznamenat, že zůstalo jen u vyměřování.
     Dobrovickému nádraží na místní dráze byla přidělena zastávka a nákladiště Semčice, Ujkovice byly samostatnou stanicí. Celkově převládala osobní frekvence s vyjímkou řepné kampaně s čilým dopravním ruchem na obou vlečkách dobrovického cukrovaru.
     Věstníkem ministerstva železnic č.1 ze dne 1.ledna 1924 dochází ke změně názvu staničního úřadu Taxis Dobrovice na Dobrovice město. V témže roce je na trati Dětenice - Dobrovice město zrušeno těžkopádné telegrafní spojení a od 9.10.1924 se výkon služby děje pomocí telefonní linky.
     V té době se zvyšovala intenzita přepravy v období řepných kampaní. Roku 1925 přistoupil Odbor pro udržování dráhy v Jičíně k sílení mostků a větším rekonstrukcím celé trati.
     Od 1.8.1927 ztratila stanice Ujkovice postavení staničního úřadu a byla přeměněna na zastávku s nákladištěm. Toho roku zažila sousední trať bakovsko-kopidlnská velkou událost. 3.11. 1927 zde proběhla zkušební jízda motorového vozu M 120.001. Tento kolejový autobus pak byl od 1.12. nasazen do pravidelného provozu.
     Snahy o spojení dobrovických stanic vedly soukromého autodopravce Čeňka Kořínka z Dobrovice, ke zřízení autobusové trati Dobrovice-Dobrovice nádraží v únoru 1928. Nějaký čas zde jezdila i autobusová linka ČSD.
     Období hospodářské krize se projevilo především v poklesu osobní dopravy. Velký podíl na tom měla soukromá autobusová linka v trati Dobrovice-Semčice-Žerčice a zpět. Nepomohla ani částečná motorizace osobní dopravy. 1.12.1932 byly smíšené vlaky 4684/4683 nahrazeny motorovým vozem v téže trase, tedy z Kopidlna do Dobrovice města a zpět. Další ranní motorové vlaky 5602/4601 zavedené od nového grafikonu 15.5.1933 byly již 1.7.zrušeny.
     Významnou změnou provozu se stalo zavedení zjednodušené dopravy podle předpisu číslo 765 v trati Dětenice-Dobrovice město ke dni 1.12.1934 s dirigující stanicí Dětenice. V důsledku toho byla v Dobrovici městě zrzšena dopravní služba a stanice obsazena pouze vedoucím a manipulantem, zastávka a nákladiště Ujkovice byla od 1.8.1936 obsazena agentkou.
     Roku 1936 provedl Odbor pro udržování dráhy v Jičíně výměnu výhybek ve stanicích a následující rok zesílení svršku v obvodu zastávky a nákladiště Semčice. Rekonstrukce se dočkala i vlečka dobrovického cukrovaru. Menší opravy na trati pak pokračovaly i v roce 1938.
     Tehdy byla znovu oživena myšlenka na spojení obou dobrovických nádraží čímž by se posílila doprava na místní dráze. Zůstalo však opět jenom u projektu.
     Následkem Mnichovské dohody a odstoupení území Nšmecku přibyli do vnitrozemí železničáři z pohraničí. Do stanice Dobrovice město byl evakuován staniční úřad Horní Růžodol-Jánův Dvůr.
     V době okupace došlo k částečné realizaci projektu propojení stanic Dobrovice na trati Nymburk-Mladá Boleslav a Dobrovice město. Posloužily k tomu obě vlečky dobrovického cukrovaru, na kterých byl zaveden "peážní provoz" motorovými vozy. Díky tomu se zlepšila situace pro dělníky dojíždějící do průmyslových podniků v Mladé Boleslavi a na vlečce byla pro tento účel zřízena zastávka Dobrovice zastávka. Osobní doprava na vlečce trvala do května 1945 a poté již nikdy nebyla obnovena.
     Pražské povstání z května 1945 našlo odezvu i na ostatních částech okupovaného území. Již při ústupu Němců na všech frontách počátkem roku 1945 se staly Ujkovice vykládací a nakládací stanicí pro hlavní muniční sklad ve Mcelích a to až do 4.května 1945. 5. května vyvěsila dobrovická stanice československou vlajku. Doprava byla zastavena, avšak služba se konala nepřetržitě dál. 7. května došlo v okolí Dobrovice ke střetu s Němci což si vyžádalo 34 obětí na české straně.
     11.5 1945 byl opět obnoven železniční provoz na trati Dětenice - Dobrovice město.

Vývoj dopravy v poválečných letech a zrušení provozu

     Bylo po válce a na přetřes se opět dostal problém, který tížil dobrovické již od zahájení osobní přepravy. Znovu se ukazovala nevýhodnost odlehlího nádraží Dobrovice a konečné stanice Dobrovice město. A přitom by stačilo přistoupit k výstavbě kolejové spojky anebo ke znovuotevření cukrovarské vlečky osobní dopravě což však nemělo podporu vedení dobrovického cukrovaru. Oficiální místa však byla k těmto iniciativám hluchá. Nepomohlo ani memorandum na Ministerstvo dopravy v Praze na němž se shodli zástupci MNV Bojetice, Ctiměřice, Dobrovice, Kobylnice, Ledce, Pěčice, Semčice, Uherce, Ujkovice, Vinařice a Žerčice dne 24.3. 1947. Trať se mezitím stále více stávala okrajovou.
     V roce 1946 bylo v Ujkovicích zrušeno sídlo traťmistra a přeloženo do Dětenic, k 1.9.1950 byla zrušena stanice Dobrovice město a přeměněna na zastávku s nákladištěm. Účetně i administrativně připadla Dětenicím spolu se zastávkou a nákladištěm Žerčice.
     Zařízení chátralo a díky tomu musela být v roce 1951 zbourána vodárna v Dobrovici městě.
     V letech 1951-1958 jezdily dle potřeb dobrovického cukrovaru zvláštní řepné vlaky. Od poloviny 60.let se však již cukrovka nepřepravovala drahou, ale automobily a traktory. Útlum se neprojevil jen v nákladní dopravě, ale i v osobní. V grafikonu 1964/65 byly vedeny ještě dva páry osobních vlaků v parní trakci, od GVD 1965/66 již jen jeden pár. V jízdním řádu byla trať vedena pod číslem 6c Kopidlno-Dětenice-Bakov nad Jizerou/Dobrovice město.
     Ranní vlak č. 8572 vyjížděl z Dětenic v 7:40 s příjezdem do Dobrovice města v 8:45 a zpět byl veden jako vlak 8573 (odj. 10:19) až do Kopidlna (příj 12:16).
     Tento stav se již dlouho neudržel. Od května 1970 byla zastavena osobní doprava, tak těžce vybojovaná počátkem století. Také nákladní doprava nebyla vedena v oslňující intenzitě. Jezdil pouze jeden manipulační vlak denně s vyjímkou středy a neděle.
     Provoz ČSD byl oficiálně zastaven ke dni 31.12.1973 kdy poslední vlak odvezla lokomotiva 433.043.
     Hned následujícího roku dostaly trať do vlastnictví Uhelné sklady Semčice. Dopravu obstarávaly motorové lokomotivy T 334.0 dobrovického cukrovaru a zátěž pro uhelné sklady se vozila z Dobrovice po cukrovarské vlečce dále do Semčic. Stav svršku však již nedovoloval použít čtyřnápravové vozy.
     Roku 1983 se Dobrovice nastěhovalo železniční vojsko Olomouc a na bývalém nádraží Dobrovice město si zřídilo montážní základnu. V té době došlo k jistému paradoxu. Vojáci postavili spojku Dobrovice-Dobrovice město, o kterou marně usilovalo obyvatelstvo po celou dobu existence dráhy. V roce 1985 pak provedli rekonstrukci železničního svršku v trati Kopidlno-Bakov nad Jizerou.
     V roce 1986 došlo k přerušení dopravy i na vlečce a také zde byla provedena obnova traťového svršku. V listopadu 1987 již opět na trať vyjely vlečkové vlaky pro Uhelné sklady a Čistící stanici osiv v Semčicích.
     Z důvodu těžby písku byla část trati od bývalé odbočky Rokytňany přes Ujkovice až po les Karlovec vytrhána. Zbytek kolejí ze Semčic do Žerčic využívala automobilka v Mladé Boleslavi pro odstavení svých vagónů.

Popis trati, technické údaje a drážní stavby
Stavební délka trati v úseku odbočka Rokytňany - Dobrovice město činila 14,183 km, provozní pak 14,039 km. Na tomto úseku se zábrzdnou vzáleností 400 m byla nejvyšší povolená rychlost 30 km/h pro parní a 40 km/h pro motorový provoz. Maximální hmotnost na nápravu činila 9,5 tuny. Nacházelo se zde celkem 48 přejezdů zabezpečených pouze výstražnými kříži, dále bylo postaveno 20 propustků trubních, 60 deskových, 3 klenuté a 5 otevřených. Dirigující dispečer pro celou trať sídlil v Dětenicích. Kopidlno bylo domovskou výtopnou pro lokomotivy a domovskou stanicí lokomotivních a vlakových čet. Stanice Dětenice měla původně 4 koleje se staniční budovou, skladištěm, topírnou, kolnou pro salónní vůz, mostní váhou, točnou a strážním domkem. Dále se zde nacházely nádrže na vodu, která se sem čerpala z vodárny mimo drážní pozemky. Teprve v roce 1888 se dodatečně instalovaly vodní jeřáby. Toho roku také byla zrušena kolej č.3 a kolna pro salónní vůz, kterou pak traťový odbor použil jako své skladiště. Roku 1906 po vybudování úzkorozchodné řepné drážky byla postavena nakládací kamenná rampa a soukromé skladiště. Pro překládku zboží z úzkorozchodné železnice na normálně rozchodné vozy byla postavena i kusá kolej č.7 na pozemku firmy Bloch. Také kolej č.3 byla tehdy znovu obnovena. Roku 1923 je zrušena točna. Následovaly zastávky Osenice a odbočka Rokytňany. V Ujkovicích (původní název Hejkovice) se nacházely 2 dopravní koleje a jedna manipulační. Kolej č.3 byla v době Protektorátu prodloužena o 190 m posunutím výhybky č. 1 do km 4,448. Dále pak zde byla staniční budova, nakládací rampa a dřevěné skladiště. V km 4,847 odbočovala vlečka štěrkovny Šlicka. Podobné uspořádání kolejiště jako v Ujkovicích bylo i v nz. Žerčice. V nz. Semčice se napojovala vlečka Spolku pro pěstování řepného semene. V Dobrovici městě se nacházely 4 koleje. Kolej č.1 pokračovala dále jako vlečka do cukrovaru, kolej č.4 byla prodloužena k vodárně s točnou. Na koleji č.3 se nacházela mostní váha a byla k ní postavena nakládací rampa se skladištěm. Staniční budova měla zahrádku, u ní byly záchody, u zhlaví směrem k vlečce stál strážní domek. V roce 1951 byla zbourána vodárenská budova. Kolem roku 1950 byla v blízkosti nákladiště ve směru k Dětenicím postavena krátká odbočná kolej pro drážní skladiště písku. V roce 1983 vybudovalo železniční vojsko spojku mezi vlečkami do Dobrovického cukrovaru a tím i přímou spojku na nádraží Dobrovice. Dnes provoz na vlečce stále zajišťují lokomotivy cukrovaru, v prostoru stanice Dobrovice město vyrostl eurosklad nových vozů firmy MUSOLF Automobillogistik s.r.o.,na kterou putuje po vlečce velká zátěž téměř denně,do Semčic již vlaky nezajíždějí, vlečka Čistící stanice osiv ani Uhelných skladů již tedy není využívána. Naopak je využívána vlečka společnosti stavebniny ZENA a.s.. Mezi Dobrovicí a cukrovarem jsou pak ještě dvě vlečky,jedna do Agropodniku a jedna ČD. Vlečková kolej ze stanice Dobrovice město do cukrovaru dosud nebyla vytrhána,ale již dávno se nepoužívá.

Lokomotivy
Na trati postupně jezdily lokomotivy řad 300, 310.1, 310.0, 354.0, 423.0, M120.0, T 334.0

Putování po trati:

Obrázky:



|Zrušené tratě|Zrušené vlečky|